A co to přináší nám dospělým? Různé typy puzzle jsou oblíbenou hračkou a vypadají jednoduše. Jediné, co se musí udělat, je poskládat dílky dohromady, aby vznikl celek. I přes svou zdánlivou jednoduchost jsou však puzzle fantastickým nástrojem učení, který učí děti i dospělé mnoha dovednostem.
Chodíte si tak s dětmi na hřiště, do školy, na kroužky. A najednou se vás někdo zeptá, jestli to vaše dítko nemá náhodou ADHD. Bum! Možná, že i vás napadlo, že je možná trošku zlobivější, zapomnětlivejší nebo hyperaktivnější, ale jde opravdu o ADHD? A co dělat v případě, že o ADHD jde? Jaké máte možnosti a co to všechno vůbec znamená?
Možná to znáte. Chaotické ranní vstávání, odpolední dohadování nad úkoly, večerní usínání s opakovaným vstáváním z postele ... zní vám to povědomě?
Přece děti jsou "zlobivé" odjakživa. Ale jak to poznat, že už to není běžné zlobení? Mě to šlo ze začátku obtížně, spíš jsem tušila než věděla. A babičky, když jsem se šla poradit, říkaly: „Je to kluk, tak zlobí, on z toho vyroste.“ Už vím, že asi možná tak úplně z toho nevyroste.
