Státní školka, nebo ta lesní?  Venku je všechno jednodušší.

26. 10. 2017

Proč byste pro své dítě měli vybrat lesní školku? Určitě vás napadne, že pobyt na čerstvém vzduchu ještě nikdy nikomu neuškodil. To je ale jen velmi zjednodušená představa o odlišnosti lesní školky od běžné státní. Moje srovnání vychází z roční zkušenosti učitelky a průvodkyně tu i tam


Malá celá čísla

Začněme prostými počty: Zatímco ve státní školce jsme měly s kolegyní ve třídě 25 dětí ve věku od 3 do 6 let s tím, že do spojené odpolední třídy chodily na spaní i děti dvouleté, u kterých kromě značných adaptačních potíží projevujících se plačtivostí a nepohodou, vázla i komunikace a základní sebeobsluha včetně používání toalety. Děti ale nesměly mít ani na spinkání plenku, protože přijetí do školky bylo podmíněné onou samostatností, která ale byla v několika případech spíš zbožným přáním rodičů. Takže jsem děti každé odpoledne předávala s rancem počůraného prádla.

Nesplnitelné úkoly

A teď k rozdělení služeb: Je normální praxe, že se učitelky ve třídách překrývají denně pouze na dvě hodiny, během nichž se jde zpravidla na procházku. To znamená, že ráno od 7 do 10 hodin, v době, kdy se koná ranní kruh a dopolední zaměstnání –  je na více než dvacet dětí od 3 do 6 let přítomna jedna učitelka. V legraci někdy říkám, že než jsem tříletým u jednoho stolečku vysvětlila, jak mají držet nůžky, pětiletý chlapec mi o dva stolky dál rozstříhal ubrus. V deset hodin dorazí učitelka na „odpolední“ a jde se ven. Také jsem ale (asi po dobu 3 měsíců) zažila praxi, kdy jsem v deset hodin vystřídala kolegyni a (pokud bylo dětí do 21), šla jsem s nimi ven sama. Protože to bylo v zimě, nemohla jsem je jen tak „vypustit“ na zahradu, aby se při posedávání na pískovišti nenastydly, takže jsme většinu času věnovali nácviku pochodování ve dvojstupu po silnici. Než jsme došli do lesa, byl čas se vrátit. V poledne se třídy spojily a já jsem ve školce zůstala do pěti hodin sama někdy i s dvaceti dětmi ve věku od dvou do šesti let.

Hluboko se skláním před kolegyněmi, které ani po dvaceti letech náročného a málo oceňovaného úsilí na půdě státní školky nerezignovaly a nezapomněly, proč kdysi chtěly tuhle práci dělat. Kromě nich jsem ale potkala i učitelky přetížené, které se snažily si práci co nejvíce usnadnit. Byly vynervované nebo vyhořelé, duševně nepřítomné. Opakovaně jsem se setkávala s dosti autoritativním, nerespektujícím přístupem, který měl vést k zajištění kázně a poslušnosti. Pamatuju si i na kolegyni, které se některé děti vyloženě bály. Myslela jsem si, že tento model učitelky dávno zmizel v propadlišti dějin. Často jsem si říkávala, jestli mě s mým vstřícným empatickým laděním ušlapou dřív děti nebo kolegyně.

Rivalita nebo spolupráce?

V lesní školce je na každý den zapsaných maximálně šestnáct dětí s tím, že jsou přítomni vždy dva průvodci. Když si například představíte situaci, že chcete ráno s dětmi udělat komunitní kruh a některé z nich má problém s adaptací, takže hlasitě pláče, je to v jednom člověku při nejlepší vůli neřešitelné. V lesní školce se jeden z průvodců může takovému dítěti věnovat, zatímco druhý pracuje se skupinou. Člověk tu tím pádem zažívá mnohem méně stresu a většina plánovaných aktivit se ve dvou a s menším počtem dětí zvládne uskutečnit. Na všechno je také více času a atmosféra je mnohem klidnější. Velmi často jsou v lesní školce průvodci v kombinaci žena – muž a děti jsou věkově namíchané. Toto složení vlastně trochu imituje rodinný model. Děti mohou pozorovat, jak dospělí spolupracují a také si po čase začnou pomáhat navzájem.

Ve státní školce jsem často pozorovala spíš rivalitu různého typu: Tebe mají radši, protože jim moc dovolíš, ale máš je nezvládnuté, já tu pak za tebe odvádím výchovnou práci. Podívej, kolik obrázků máme v šatně my! Rodiče si opět stěžovali, že děti přišly z venku špinavé…

Vlastním tempem

Individuální přístup ve státní školce při současném personálním poddimenzování není podle mého názoru téměř možný. Fungování je založené na disciplíně a příliš úzkých hranicích, kterým se musí podřídit i úplně malé, teď už i dvouleté děti, které by se spíš měly ještě batolit doma. Zatímco ve státní školce bývá procházka často otravnou povinností, které se učitelky za deštivého počasí rády vyhnou a nahradí ji sledováním televize, v lesní školce jsem za celý rok nezažila jediný den, kdy by nám počasí zabránilo trávit většinu času venku. Pokud je to možné, jsme v lese, nechodíme ve dvojicích ale ve skupinkách. Tempo určují děti, často se svoláváme, pokud někdo objeví něco zajímavého, co je třeba společně prozkoumat (například pavučinu, ježka, myší díru, krtka, žížalu, stopy srnky nebo divočáka – všechny tyto příklady jsou reálné). Většina důležitých činností neprobíhá nad pracovním listem u stolečku, ale ve skutečné přírodě naživo. Velkou výhodou je, že se v lesní školce počítá s tím, že se děti umažou, že projdou každou louží i blátem, které potkají, a průvodci se tak nemusí stresovat s tím, co odpoledne řeknou rodičům.

Objevit hračky

Ačkoli se na první pohled může zdát, že jsou děti v lesní školce ochuzené o hračky, kterých jsou běžné školky plné, po čase zjistíte, že onen lehký nedostatek, který kontrastuje s přesyceností na druhé straně, člověka nutí aktivovat vlastní potenciál a poradit si s tím, co je.

Ve státní školce jsem několikrát zažila, že děti během „volné hry“ vytahaly všechny hračky a brodily se pak mořem skládanek a stavebnic, se kterými si samy nevěděly rady, ale nebyl nikdo, kdo by jim mohl pomoci (já jsem v té době myla a převlékala pokakané dítě, nebo jsem řešila jinou naléhavou povinnost související se zajištěním základního provozu).

Všechno nebo nic

Absence hraček v lesní školce nás vede k většímu vnímání a využívání všeho, co příroda nabízí. Teď už si například měsíc hrajeme se spadanými listy – lisujeme, otiskujeme, navlékáme girlandy nebo draky, pojmenováváme stromy a děláme listové herbáře, hrabeme, skáčeme do kupek, běháme slalom mezi kopečky, vyhazujeme listí do vzduchu, zahrabáváme se, schováváme v listí věci, děláme si listové masky, tvoříme mandaly… Nemáme sice prolézačky, ale máme stromy, na které se dá lézt, a posedy, ze kterých se můžeme rozhlížet po kraji. Běháme po poli a skáčeme do louží. Modelujeme si z bláta i z písku. Sbíráme houby, učíme se číst stopy, pozorujeme zvířata. Posloucháme hlasy ptáků nebo podzimní vítr ve větvích. Sledujeme mraky, užíváme si bouřku…

Na to, aby člověk mohl tohle zažívat, musí být připravený a naladěný. A to je další důležitá věc. Nesetkala jsem se s tím, že by se v lesních školkách vyskytovali lidé, kteří by svoji práci brali jen jako nepříliš dobře placený způsob obživy. Nedávalo by to totiž smysl.

V lese buď jste nebo nic. S dětmi buď jste nebo nic. Částečná přítomnost, jakou jsem často mohla pozorovat na kolegyních pracujících ve „velkých provozech“, je smutná.

lesní školka

Když se dějí věci

Někdy mám pocit, že v lese se něco důležitého stane každý den. Jen člověk musí poznat, že je to důležité. Na to jsou největšími odborníky děti. Když je vidíte, jaké nadšení v nich dokáže vzbudit každý nalezený kaštan nebo žížala, nemůžete se nepřipojit. A tahle čirá, jednoduchá radost, kterou den za dnem společně zažíváte, je něčím, z čeho pak čerpáte v horších časech. A děti z toho budou brát celý život.

Když na vnímání a prožívání těchto zdánlivě nejobyčejnějších věcí nemáte kapacitu (čas, prostor, sílu, trpělivost), nestane se třeba i celé týdny nic. Neuvidíte jedinou veverku, budete čím dál smutnější a unavenější, pochodovat ve dvojicích oblečeni ve svítivých vestičkách šedou mlhou.

Jiné kompetence   

Na první pohled je ve státních školkách všechno více v pořádku. Naplňují se tu všechny předpisy, například hygienické zázemí je nesrovnatelné. Pracují tu zpravidla už jen kvalifikovaní lidé, kteří dohlížejí na vyplňování pracovních listů a na zvyšování všech možných i nemožných kompetencí. Jejich seznamy působí impozantně, plány a ambice jsou veliké. Ale mě přesto nejvíc dojaly děti v lese jednou takhle v listopadu, kdy jsme se s kolegyní marně pokoušely v psím počasí na jednom větrném místě rozdělat oheň. Teplota klesla k nule a menším dětem zalezl mráz za nehty. Některé začaly plakat a chtěly se hned vrátit. Ale jejich starší kamarádi vymysleli v tu chvíli hru na andělíčky a mávali rukama v listí. Byli svým nápadem tak nadšení a zaujatí, že pro něj získali i ostatní. Ti postupně přestávali brečet, a nakonec při hře na zimu úplně zapomněli. Děti v pravou chvíli osvědčily odolnost, odhodlání, schopnost překonávat překážky a také umění navzájem se podpořit. Něco, co zpočátku vypadalo jako průšvih, se změnilo v unikátní zkušenost. Díky ní jsem si uvědomila, co to tam také každý den jen tak mimochodem v tom lese děláme…    

 

Články

5 tipů, jak vést děti zábavným způsobem k ekologii nejen na Den Země

5 tipů, jak vést děti zábavným způsobem k ekologii nejen na Den Země

Jak nejlépe docílíte toho, aby vaše děti smýšlely ekologicky po celý život? Veďt ...

Postarejte se s dětmi o ptáčky na konci zimy

Postarejte se s dětmi o ptáčky na konci zimy

Většina dětí je fascinována zvířaty a chodí v létě chodí ráda do zoo, na farmy a ...

Hry ve sněhu, které budou bavit vás i vaše děti

Hry ve sněhu, které budou bavit vás i vaše děti

Už jste postavili sněhuláka, hráli koulovačku, vytvářeli sněhové andělíčky… a ni ...

Vyrobte si s dětmi vlastní svíčky nejenom na Hromnice

Vyrobte si s dětmi vlastní svíčky nejenom na Hromnice

Kdo z nás by neznal pranostiku „Na Hromnice o hodinu více“? Tento tradiční sváte ...

Přijde k vám letos Ježíšek?

Přijde k vám letos Ježíšek?

S příchodem adventu se na sociálních sítích stále častěji objevují diskuze o tom ...

Netradiční tipy, jak si s dětmi užít Mikuláše

Netradiční tipy, jak si s dětmi užít Mikuláše

Těší se vaše děti na Mikuláše, nebo mají jeho svátek spojený spíše se strašideln ...

Oslavte s dětmi svátek svatého Martina

Oslavte s dětmi svátek svatého Martina

Pokud vás ze svatomartinských tradic doposud zajímalo jen mladé víno, máme pro v ...

Mámo, táto - pojď si číst!

Mámo, táto - pojď si číst!

Patřím ke generaci Husákových dětí a máma, která mi čte pohádku před spaním, je ...

Připravuje běžná škola děti na život?

Připravuje běžná škola děti na život?

České školství vychází z modelu zavedeného Marií Terezií – před tabulí stojí uči ...

Děti na palubě

Dítě na palubě

Normalizace i okurková sezóna v plném proudu a já ve věku 10 let vyrážím s rodič ...

Mamiee blog

Neztratit nadšení

Poslední den ve školce. Poprvé jsme do ruky dostali příbor, servíroval se řízek ...

Mamiee blog

Předčasně svobodné děti

„Na začátku života svoboda neexistuje…“, rok a půl stará vzpomínka. Sedím v býva ...

50 věcí, které děti musí stihnout než jim bude 12 let

50 věcí, které děti musí stihnout než jim bude 12 let

Neexistuje nic lepšího než zábavně strávený čas s rodinou a navíc na čerstvém vz ...

Opičárny aneb jak vychovat originál

Opičárny aneb jak vychovat originál

Nápodoba je jedním ze základních principů výchovy. Děti se zkrátka dívají, co dě ...

Revoluce v dětském pokoji!

Revoluce v dětském pokoji!

Máme pro vás pár kacířských myšlenek, které se týkají zařizování dětského pokoje ...

Státní školka, nebo ta lesní?  Venku je všechno jednodušší.

Státní školka, nebo ta lesní? Venku je všechno jednodušší.

Proč byste pro své dítě měli vybrat lesní školku? Určitě vás napadne, že pobyt n ...

Děti, samostatnost a svoboda

Děti, samostatnost a svoboda

Kdo by viděl ve žlutém cedníku, co se ještě před chvílí povaloval na písku, král ...

Jarní úklid? A nemáte náhodou kolem sebe vysavače energie?

Jarní úklid? A nemáte náhodou kolem sebe vysavače energie?

Jarní období je skvělá příležitost třeba pro detox, ale taky pro to, abychom si ...

Dětská etiketa u stolu

Dětská etiketa u stolu

Jak to zvládnout stolování dětí s grácií a nadhledem.

Užijte si Vánoce a nikam se nežeňte!

Užijte si Vánoce a nikam se nežeňte!

Nezmeškejte Vánoce! Ne, nebojte se, nesnažíme se vás vyplašit víc, než to uděla ...

Hyperaktivní děti skutečnost nebo fáma?

Hyperaktivní děti skutečnost nebo fáma?

Máte pocit, že ty samé věci opakujete snad stokrát? Vypadá Vaše dítě, že Vás nev ...

Hyperaktivita - život s ADHD

Hyperaktivita - život s ADHD

Máte pocit, že ty samé věci opakujete snad stokrát? Vypadá Vaše dítě, že Vás nev ...

O rodičích a dětech

O rodičích a dětech

Téma, které obsahuje tolik radostí všedních dní, ale také starostí...V dnešní us ...

K čemu jsou dobré imaginární hry?

K čemu jsou dobré imaginární hry?

Když se mluví o výhodách hraní založené na představivosti, tak se většinou mluví ...

Proč je důležité, aby děti spaly s kočkou v posteli?

Proč je důležité, aby děti spaly s kočkou v posteli?

Tak odpověď na tuto otázku najdete ve veselé knížce, kterou vytvořili argent ...

9 tipů pro rozvoj hrubé motoriky

9 tipů pro rozvoj hrubé motoriky

Jako všechny maminky, chceme své dítě podporovat ve správném vývoji. Mnohdy než ...

Začátek školního roku aneb jak propustit děti

Začátek školního roku aneb jak propustit děti

Určitě to znáte: Zápřah. Měsíce a týdny, kdy se modlíte, ať už je konečně zralé. ...

5 důvodů proč podporovat volnou hru u dětí a proč tomu věřím

5 důvodů proč podporovat volnou hru u dětí a proč tomu věřím

Když jsme byli děti, bylo hraček dost, ale z dnešního pohledu to bylo málo. Není ...

FENG SHUI v pokoji školáka

FENG SHUI v pokoji školáka

Feng shui "říká", že prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme, bydlíme i sníme, ve ...

Nástup do školy - milník pro děti i rodiče

Nástup do školy - milník pro děti i rodiče

Je to pořádný milník - máme prvňáčka. A právě nástup prvňáčků budí v rodinách em ...

Tátové - vaše nálady - dobré i špatné - mají vliv na děti

Tátové - vaše nálady - dobré i špatné - mají vliv na děti

Maminky jsou středem každé rodiny a jejich nálada se dotýká každého, kdo žije po ...

Léto s dětmi aneb co se může hodit pro prázdninová dobrodružství

Léto s dětmi aneb co se může hodit pro prázdninová dobrodružství

Děti mají před sebou ještě druhou polovinu prázdnin. Podívejte se, co si vzít se ...