Revoluce v dětském pokoji!

12. 10. 2017

Máme pro vás pár kacířských myšlenek, které se týkají zařizování dětského pokoje. Nejprve ale musíme zpochybnit váš sen o hotových prefabrikátech v holčičích a klučičích barvách, protože z dlouholeté zkušenosti víme, že se taková řešení brzy okoukají a vám zbyde drahý nábytek, který je po relativně krátké době k ničemu. Spolu s interiérovou designérkou Janou Vařechovou-Holoubkovou vám poradíme, jak přistoupit k zařizování této místnosti jinak – nápaditě, levně a ekologicky.

Potřebujete jen tři věci

Možná vás to překvapí, ale čeká-li vaše domácnost přírůstek, budete nutně potřebovat jen tři kusy nábytku – postýlku, rostoucí židličku a přebalovací pult (ano, souhlasím, ještě dětskou vaničku, ta se ale do nábytku nepočítá). Toto povinné minimum můžete navíc pořídit tak chytře, že je budete moci užívat další desítky let. Specialistou na rostoucí nábytek je norská značka Stokke, jejíž čtyřicet let stará židle Tripp Trapp, která patří k jednomu z nejkopírovanějších kousků nábytku vůbec, poroste s vaším dítětem doslova od kolébky až k maturitě. Podobně se jejich postýlka Sleepi určená pro novorozence postupně změní v postel pro juniora, a nakonec z ní sestavíte sofa nebo křesílko. Nábytek je velmi kvalitní, a tedy dražší. Naprosto ale odpovídá filozofii, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci (a pak je zase hned vyhazovat). My jsme si oblíbily u nás doma českou chytrou židli.

Tip designérky:

Pokud chcete, aby se barva rostoucí židličky nikdy neokoukala, zvolte neutrální nebo tmavý odstín.

Třináctá komnata neexistuje

Pokud jsme právě narušili vaši utkvělou představu o kouzelném pokojíčku, omlouváme se, ale ani dětským pokojům se nevyhnul trend, který by se dal nazvat jako propojování. Jde o relativně nový, ale vlivný způsob, jakým se učíme uvažovat o zařizování našich domácností. Postupně otevíráme dveře jednotlivých místností a zpřístupňujeme i intimní zóny, které bylo dřív zvykem zamykat na klíč. Pokud jde o instituci dětského pokoje, praxe ukazuje, že první týdny, měsíce a roky se od dítěte zpravidla stejně nechceme (a ani nemůžeme) na dlouho odloučit, takže o samostatném bydlení je třeba uvažovat až během školní docházky. Jiná situace nastává v případě, že máte více dětí. Ani tak ale nemusíte chystat vlastní modrý pokoj pro chlapečka a růžový pro holčičku.

Tip designérky:

Pokud máte více dětí a každému z nich můžete dopřát vlastní pokojíček, je praktické, když zpočátku (cca do věku 10ti let) zařídíte oba pokoje jako společné, ale s různými funkcemi – jeden například jako hernu a studovnu, druhý jako ložnici. Vyplatí se to zvlášť v případě, pokud jsou pokoje umístěné v podkroví, mají sešikmené stěny a málo místa u okna.

Ergonomie versus Pospolitost

Vůbec nás neděsí představa, že si vaše dítě píše úkoly na kuchyňském stole, zatímco vy půl metru od něj připravujete večeři. Myslíme si totiž, že ona tendence k propojování vyjadřuje naši přirozenou potřebu být alespoň doma spolu. Času je stále méně a chvíle, kdy se navečer všichni sejdeme, jsou vzácné. Proč je tedy trávit zavření ve svých pokojích? Byť na ergonomicky promyšleném a perfektně propočítaném, ale osamělém pracovním místě?

Současný domov je vlastně takový open space, kde se učíme dělit se o zážitky i o pozornost. A pokud jde o klidné sezení nad úkoly, aktuální jsou i další paradoxy: Například dynamické sezení, tedy sezení, během kterého se stále vrtíme a houpeme, prostě sedíme tak, jak je to přirozené, a páteři to prospívá.

Tip designérky:

Díky správně vybrané rostoucí židli může vaše dítě u jídelního stolu nejen jíst, ale také pohodlně psát domácí úkoly.

Hnízdiště a doupata

Z výše zmíněných důvodů je tedy výhodné pojmout zpočátku dětský pokoj jako místnost, která se rovnoměrně rozptýlila po celé domácnosti. Představte si to asi tak, že dítěti v rámci bytu vytvoříte různá zákoutí, kde se bude moci při různých příležitostech vyskytovat. Místo prvoplánového vyprázdněného pohádkového ghetta přesyceného barvami a podněty, k nimž už není co dodat, poskytněte dítěti řadu koutků, kde si nebude muset hrát „jenom jako“ a navíc samo, oddělené od každodenního cvrkotu domácnosti. Uvidíte, že když mu půjčíte kuchyňské náčiní v životní velikosti, bude nadšenější, než kdyby dostalo dokonalou napodobeninu, se kterou se ve skutečnosti nedá dělat nic. Dítě potřebuje pracovat s hmotou – vodou, hlínou, pískem, těstem, nechce jen markýrovat míchání a krájení. Proto je víc, než zmenšeninou kuchyňky potěšíte vysloužilým stolečkem umístěným ve vaší opravdové kuchyni. Hlavně, když tu bude moci experimentovat beze strachu, že se něco rozsype nebo vyleje. Důležité jsou také skrýše, kde se dá v klidu tiše odpočívat. Většina dětí si je obvykle spontánně staví po bytě, například pod stolem z dek a polštářů, a i někteří výrobci občas vynaleznou na toto téma něco mezi nábytkem a hračkou.

Tip designérky:

Dobrou „zašívárnu“ představuje třeba i prostorná houpací síť nebo gymnastická šála.

Demokratický nábytek

Důležité je, aby děti měly potřebné věci k dispozici tak, aby na ně dosáhly a aby s nimi mohly bez problémů manipulovat. Zařízení bytu by je mělo motivovat ke zlepšování sebeobsluhy a posilovat v nich pocit, že se tu s nimi počítá. Do této kategorie patří nízké poličky s hračkami a knížkami, které si dítě může samo brát, věšáky, na něž si samo umí pověsit bundu a stoličky, které mu umožní samostatné použití umyvadla nebo toalety. Jednotlivé kousky nábytku, které pomohou nejmenším pohodlně fungovat v rámci velké domácnosti, mohou být navíc příjemným hravým zpestřením „dospělého“ interiéru. Sympatickým příspěvkem v tomto duchu je nová kolekce Flisat od Ikea. K jejím velkým přednostem navíc patří dokonalá skandinávská střídmost, která odpovídá našemu přesvědčení, že vkus dítěte vytváříme tím, čím je obklopujeme. A jsme u toho. Výrobci podbízivého „pohádkového“ nábytku hýří barvami a tvrdí, že jejich výrobky budou vaše dítě stimulovat (aby se vyvíjelo – rychleji, lépe a radostněji). Staré přísloví ale praví „Pozoruj olivy, jak dlouho chceš, stejně dřív neuzrají…“ Kromě toho je dnes opravdu málo dětí, které by potřebovaly stimulovat. Všechny jsou totiž zpravidla tak zahlcené rychle se střídajícími silnými podněty, že alespoň doma by měly mít svaté právo na trochu klidu.

Tip designérky:

Domečky se dají stavět například také z běžných krabicových kartónů. Děti je mohou spojovat stahovacími elektropáskami nebo klasicky širokou izolepou. Ta ale dělá při práci o dost větší hluk. Nebo se podívejte na tyhle prima spojky https://www.kramekprodeti.cz/makedo

Samostatný pokoj

V době, kdy začnete z praktických důvodů uvažovat o samostatném pokoji, sáhněte po nadčasovém nábytku, který nemusí být prvoplánově určený do dětského pokoje a který se bude moci časem uplatnit i v jiných částech bytu v novém kontextu. Vhodné jsou nepříliš výrazné klidné neutrální nebo světlé barvy, které se neomrzí a budou se snadno kombinovat. Dětským pokojům sluší oblé hrany, praktické úložné prostory, postele, které mají alespoň symbolický rám vytvářející jakýsi spací intimní ostrov. Aby nebyl neutrální základ nudný, můžete jej oživit originálními designovými kousky. A když říkáme originálními a designovými, myslíme originální a designové. Například takové, jaké svým malým zákazníkům pravidelně nabízí italská značka Magis. Vyhněte se doslovnosti a manipulaci a nechejte děti, aby svůj pokoj postupně samy naplnily svojí vlastní kreativitou a osobitostí. 

Tip designérky:

Kdo je Jana Vařechová Holoubková?

V roce 2002 absolvovala na VŠUP katedru designu ve Zlíně. Od roku 2004 pracovala jako designérka časopisu Marianne Bydlení, kde vytvořila více než 40 proměn interiérů. Interiéry zařizuje „do puntíku“ a díky spolupráci s profesionály si poradí i s architektonickými zásahy. Baví ji pomáhat lidem najít jejich pravé místo. Na další se podívejte na www.interierydopuntiku.cz