Mají všechny děti šťastné rodiče a přirozené rodinné prostředí?

15. 01. 2021

Někdy se stane, že shodou náhod, které možná náhodami nejsou se seznámíte se zajímavými osobnostmi. A právě to se stalo mě a jsem ráda, že jsem se mohla seznámi s paní Mgr. Alžbětou Candia Muñoz a Mgr.Kateřinou Vápenkovou s organizace HoSt. Organizace HoSt Home-Start se zaměřuje na pomoc rodičům nebo osobám pečujícím o dítě, kteří pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí a je pro ně velmi obtížné vytvořit harmonické a podnětné zázemí pro své děti.

Práce je to zajímavá a také velmi náročná. A možná více než práce je to poslání. Přečtěte si inspirativní rozhovor paní Alžbětou, která se zaměřuje na hlubinnou psychodynamickou psychoterapie.



Ráda bych se zeptala jak celý projekt HoSt vlastně vznikl? Jak to celé začalo?

Celé to začalo tak, že mě oslovila kolegyně Martina Zelená, se kterou jsem pracovala na ministerstvu práce a sociálních věcí, s tím, že má zajímavý projekt, který by se mi mohl líbit. A mně se líbil. Představila mi nádhernou myšlenku Home-Start, která je založená na vzájemné rodičovské podpoře, sdílení a pomoci. Dobrovolníci musí mí rodičovskou zkušenost, aby rozuměli, jaké je a co to obnáší mít děti, být na ně sám nebo se potýkat s nějakou těžkostí. Dobrovolníci pomáhají svým vlastním rodičovským příběhem. Nositelkou byla paní Margaret Harrison (Velká Británie, rok 1973).

 

Jak jste se k projektu HoSt dostala Vy a vaše kolegyně?

Na začátku jsme byly v projektu tři holky, postupně jsem u projektu zůstala sama. Kolegyně Lucka se odstěhovala na Vysočinu a kolegyně Martina mi po nějaké době přenechala svůj úvazek, abych se tomu mohla věnovat na plno (a doufám, že se to vyplatilo😊). Obě mě velmi podporovaly ze zálohy.

Od začátku jsem fungovala ředitelka a terénní pracovník, který vedl a školil první dobrovolníky. Nyní se postupem času věnuji hlavně metodické podpoře v rámci ochrany dětí a i psychoterapii. Do rodin už nedocházím, ale stále školím dobrovolníky. To dělám moc ráda.

Nyní je nás v HoStu okolo 20 pracovníků a 4 poboček. Všechny jsou vybírány dle vzorce: „láska na první pohled“ (samozřejmě musí také něco umět, ale hlavní je, abychom si sedly – děláme těžkou práci a musíme se na sebe spolehnout). Tak je to i s kolegyní Katkou Vápenkovou, která má na starosti program Školička hrou – terapeuticko-edukativní program s prvky Montessori pedagogiky pro sociálně slabé rodiny.

Co v rámci projektu pro děti a rodiče nabízíte?

Projektů máme v organizaci několik. Vlajkovou lodí je dobrovolnictví, od toho to všechno začalo. Postupně se na to začaly nabalovat další formy pomoci rodinám. Přidávali jsme je, podle toho, jak jsme cítili, že je to v „terénu“ potřeba a chybí to (a také na co nám stačily síly a znalosti).

Přidali jsme tedy terénní sociální práci v režimu sociálně právní ochrany dětí, pro rodiny, které neměli takové štěstí a ve společnosti selhávají. Zároveň jsou méně motivované svou situaci měnit, nebo jejich schopnosti na to nestačí a potřebují pevnější vedení. Dále nabízíme asistované kontakty, pro rodiče, kteří se nemohou z nějakého důvodu vidět se svými dětmi o samotě a mohou se vídat pouze pod odbornou supervizí (nemoc, trestný čin, probíhající vyostřené rozvodové řízení, soudní spor v rámci střídavé péče apod.). Nabízíme i psychoterapii – dětem, rodičům a celé rodině. A samozřejmě již zmiňovaný terapeuticko edukativní program (TEP).

Snažíme se nabízet komplexní pomoc, pokud neposkytujeme my, nebo nestačí kapacity, odkazujeme na kolegy.

Jste s některými dětskými klienty v kontaktu třeba až do jejich dospělosti?

Většinou nejsme, je to dlouhá doba. Běžně nabízíme dobrovolnickou pomoc maximálně na 2 roky, terénní sociální práci někdy o trochu déle, asistované kontakty velmi omezeně a do TEPu chodí pouze předškolní děti.

Mně se teď někdy stává, že mám děti v terapii delší čas a mohu pozorovat jejich proměnu během např. 2-3let. Je to moc pěkné a zajímavé.

Někdy se mi ozvou maminky, se kterými jsem pracovala před 15 lety a povídají mi o tom, jak se mají, jak jsou jejich děti už velké a co dokázaly. Těch případů ale není mnoho. Ozvou se většinou maminky nebo rodiny, které to v životě zvládly. Mnoho rodin a dětí i přes naši snahu polkne systém.

Zajímalo by mne, jak probíhá a co zahrnuje vlastně je terapeutická práce s rodinou?

Terapeutickou práci s rodinou máme rozdělenou na práci s celou rodinou, tuto podporu nabízí kolegyně terapeutka externě. Je to práce s celým systémem rodiny.

Terapeutická práce s rodičem nebo s dítětem, je práce individuální. Záleží na tématu, které daný rodič nebo dítě potřebuje zpracovat, ulevit si od něj. Nejčastěji je to práce s traumatem. Většina klientů, se kterými pracuji zažila nebo byla přítomna násilí. Tato práce je dlouhodobá (u někoho celoživotní).

Jakým způsobem sestavujete edukativní programy a jaké pomůcky využíváte?

Program TEP  je  připravován vždy s ohledem na podporu vztahu mezi rodičem a dítětem.  Učíme rodiče porozumět svému dítěti, ale také se učíme hrát si. Při plánování aktivit vycházíme z Montessori pedagogiky. Důležitým cílem je i vývoj dětí. Pomůcky a hračky vybíráme dle principů Montessori a s ohledem na speciální vzdělávací potřeby dětí. Každé dítě má možnost vybrat si pomůcku, která ho v určitém vývojovém období zajímá. Děti jsou taky vedené k samostatnosti, k radostnému poznávání světa kolem nás. Velmi děkujeme Mamiee, že díky naší spolupráci, máme nové pomůcky a hračky, které jsou báječné a vhodné pro rozvoj dětí v našem programu!!!

Jak relaxujete? Je vůbec možné si takto náročnou pracovní a psychickou zátěž  "nepřipouštět" k tělu?

Přiznám se jak kdy a co, jsou momenty, které po mě stečou, ale jsou i příběhy, které se mi zaryjí do paměti ale i do duše hodně hluboko. Snažím se být hodně se svými dětmi, ráda čtu a cestuji. Hodně pomáhají porady s kolegy a supervize (podpora externího školeného odborníka se supervizním nebo psychoterapeutickým výcvikem).

A osobní otázka nakonec: Při našem rozhovoru jste se zmínila, že máte ráda malířku Fridu Kahlo. Co Vás na ní fascinuje?

Ano, mám ráda Frídu Kahlo. Fascinuje mě na ní její osobitost, hloubka a šíře jejího prožívání. Vášeň a temperament. A jako psychoterapeutku mě velmi fascinuje i to, jakým způsobem pracovala se svou vnitřní bolestí…její kreativní vyrovnávání se s tím co prožila.

Děkujeme velmi za milý rozhovor