Když myšlení baví - recenze Hry pro celou rodinu Překážky od eeBoo

10. 08. 2018

Hororová cesta domů

Začínáme. Máme čtyřiadvacet kartiček, které vás dělí od domova. Jsou na nich nakreslené nejrůznější překážky – divá zvěř, nadpřirozené bytosti, ploty, bažiny, strážníci i roje včel. Naše cesta vede divnou krajinou, ve které na nás čeká jedna pohroma za druhou. Nejsme na to ale sami. Kromě karet s překážkami máme k dispozici kartičky, které nám mají pomoci svízelné situace zvrátit a překážky překonat. Jsou to věci, díky nimž můžeme někoho vylekat, podplatit nebo oklamat. Pomohou nám plavat, vznášet se i čarovat. Všechno záleží na naší fantazii a vynalézavosti.

Místo soutěže spolupráce

I naši spoluhráči výjimečně nehrají proti nám, ale s námi. I oni mají 4 – 8 kartiček (podle toho, kolik vás hraje) a svá vlastní řešení. Způsob, jakým nakonec překážku překonáme, je na dohodě, společně vyberete tu nejlepší z přednesených variant. V tomto bodě má hra velký potenciál pro rozvoj týmové spolupráce. Výrobce ji doporučuje pro děti starší pěti let, které už jsou do určité míry schopné respektovat pravidla a dohodnout se.

Konfrontace pohledů

V návodu navíc nechybí doporučení, aby se hráči předem domluvili, jaká řešení hledají v tomto kole přednostně – co nejefektivnější, co nejvynalézavější nebo co nejbláznivější? Pokud toto doporučení nebudete respektovat, určitě se při hraní s malými dětmi brzy dostanete do konfrontace s růzností jejich myšlení. Zatímco malí racionalisté budou skálopevně přesvědčeni o tom, že znehybnit lva zaříkáváním je podobná pitomost jako se snažit odklidit moře pomocí kávového hrnečku, budoucím pohádkáři to uvidí úplně obráceně. Důležité je dětem hned na počátku vysvětlit, že v této hře neexistují žádná správná nebo chybná řešení. Její podstatou není vítězit (nebo prohrávat), ale spíš ukazovat škálu možných řešení.

Řízená hra

Menší děti a děti, které mají zkušenost spíše se soutěživými než kooperativní hrami, budou možná zpočátku potřebovat dospělého mediátora, aby jim usnadnil projít složitou cestu bez zbytečných emocionálních bouří. Kromě toho je můžete pomocí dobře kladených otázek motivovat k hlasitým úvahám o tom, jakou překážku vlastně překonáváme a co je na ní nebezpečného.

Psychologická sonda

V každém případě může být přístup jednotlivých hráčů k překonávání překážek zajímavým psychologickým exkurzem do jejich nitra. Je pravděpodobné, že strategie, které volí při hře, patří k jejich oblíbeným i v životě. Příkladem může být můj pospubertální syn, který má (vzhledem k věku a pohlaví) typické sklony k prokrastinaci. Ze všech nástrojů, které se mu nabízely k překonání hromady odpadků a mezi nimiž byla i lopata, si vybral hodinky. Na náš dotaz „proč?“ odvětil, že se na ně bude dívat a počká, až přijde někdo, kdo to uklidí.

Když myšlení bolí

Kromě neschopnosti dohodnout se, může hráče při hře brzdit nedostatek motivace. Podobný charakter některých překážek a nástrojů k jejich překonávání vede k myšlenkovému stereotypu a opakování podobných strategií. Hru jsme zkoušeli v extrémních tepelných podmínkách, které přináší letošní léto, a po nějaké chvíli se naše nápady a návrhy zacyklily. Vypadalo to, že myšlení bolí a že bychom kartičky nejraději čímkoli jakkoli začarovali, jen abychom už byli doma (ve stínu). Kvalita hry bude tedy velmi záležet na kondici, rozpoložení a úrovni jednotlivých hráčů. Tento efekt bude zřejmě narůstat s každým dalším opakováním. Originální řešení se budou ukládat do paměti, odkud je v nějakém dalším kole bez zaváhání (a bez práce) kdykoli vytáhneme. Dovedu si představit, že zatímco příští IT odborníci si do mozku uloží databázi úspěšných řešení a po pár kolech už budou hrát zcela rutinně, budoucí romanopisci si sami s krabicí zalezou do kouta a budou fabulovat a fabulovat…

Proto se mi zdá, že je výhodné najít vlastní způsoby, jakými kartičky použijete. Můžete je přitom přizpůsobit potřebám konkrétní skupiny hráčů. Jeden z takových alternativních návodů je i součástí pravidel. Počítá s menší libovůlí hráčů, pokud jde o používání řešitelských kartiček a mixování variant řešení. Jinými slovy – nutí vás něco vymyslet z jedné dané možnosti. Tento způsob samozřejmě víc motivuje, protože je obtížnější, a také napínavější.  

Mimo pravidla, čas i prostor

Hračka, která je držitelem Oppenheim Platinum Award, je vlastně sadou hezkých realistických obrázků na tvrdém lesklém papíře, které můžete použít i úplně jinak. Podle kartiček se dají vyprávět příběhy, můžete s dětmi nacvičovat, zda poznají první hlásku ve slově (Najděte všechny věci, které tu začínají na Z), můžete je společně třídit podle různých hledisek (Najděte všechna zvířata/všechny žluté věci), můžete zkoušet, kolik kartiček si děti zapamatují… Můžete si vyprávět o katastrofických krajinách, které vytvářejí překážkovou dráhu. Dostanete se tak k povídání o pouštích, sopkách, mořích, močálech i silnicích věčně ucpaných automobily. Pokud hru začnete používat opravdu kreativně, zjistíte, že množství možností je takřka nevyčerpatelné a nikdy vás nepřestane bavit. Tak vzhůru přes překážky!